Finanční úřady mají novou zbraň, mohou použít záběry silničních kamer

12 / 08 / 2022

Na najeté kilometry v rámci soukromých cest a jejich následný odpočet na dani z vozidla užívaného pro podnikatelské účely dohlédnou kamerové záznamy Policie ČR. Finanční správa má nárok si je vyžádat.

Kamery kolem silnic už nebudou sloužit pouze k odhalování řidičů, kteří porušují dopravní předpisy nebo k pátrání po kradených autech. Posvítí si také na řidiče, kteří u finanční správy uplatňují odpočet na dani z vozidla, které používají ke svému podnikání.

Najeté kilometry v rámci soukromých cest vedené v knize jízd jako pracovní cesty by sice řidiči potenciálně mohly zvýšit náklad, který je následně odečítán z daní, finanční úřad na podvod ale může snadno přijít.

Od července letošního roku jsou totiž finanční úřady oprávněny právě pro účely správy daní od Policie ČR požadovat záznamy o pohybu vozidla. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud.

Finanční úřady tak mohou v souvislosti s daňovými povinnostmi relativně snadno znevěrohodnit předložené knihy jízd či jiná tvrzení týkající se pohybu vozidel. Jako první o tom informovaly Hospodářské noviny.

„Údaje o pohybu vozidel mohou mít vliv na DPH (například uznání, či neuznání nároku na odpočet daně na vstupu), daň z příjmů (například uznání nákladů na provoz vozidla a jeho odpisů) i daň ze závislé činnosti (například z důvodu používání firemního vozu pro soukromé účely),“ vysvětluje daňová specialistka společnosti Kodap Jana Janoušková.

Policie vozidla na silnicích sleduje přes systém automatické kontroly, který eviduje informace o řidičích a jejich vozidlech jako jsou poznávací značka, podoba řidiče a údaje o místě a čase. Na jejich základě může správa daní snadno pátrat po tom, zda jsou informace uvedené v knize jízd pravdivé.

Finanční úřad má nyní podle rozsudku Nejvyššího správního soudu možnost si takto ověřit informace uvedené například právě v knize jízd pro vozidlo určité státní poznávací značky.

Jak často však finanční správa využívá informací z policejních kamerových záznamů a v kolika případech na základě toho doměřila daně či neuznala odpočty, ale Lukáš Heřtus z tiskového oddělení Generálního finančního ředitelství neuvedl. „Nelze vyčíslit četnost využívání jednotlivých důkazních prostředků v rámci daňových řízení a kontrolních postupů,“ sdělil.

Zároveň dodává, že je možné jako důkazních prostředků využít všech podkladů, které mohou doložit skutečný stav věci, ovšem pokud nejsou získány v rozporu se zákonem.

Podle vedoucího oddělení tisku Policie ČR Ondřeje Moravčíka je poskytování záznamů o pohybu vozidel časově velmi náročné, policie je však podle jeho slov připravena informace dále poskytovat.

„Ačkoliv jde o velmi časově náročnou analytickou součinnost, tak ale v současnosti máme kapacity na zprostředkovávání informací. Vždy ale záleží na formě a požadované informaci ke konkrétnímu vozidlu,“ říká Moravčík.

Za podvod hrozí trestní stíhání

Za podvody s daňovými odpočty tohoto charakteru hrozí nejen doplácení daně a souvisejícího penále a úroky z prodlení, ale také trestněprávní postih.

„Záleží na výši doměřené daně, kdy je trestné zkrácení daně o 100 tisíc korun a více, a obecně také na skutečnosti, zda správce daně usoudí, že řádné nevedení knihy jízd bylo způsobeno ‚pouze‘ z nedbalosti, nebo úmyslně,“ dodává Michal Gembík ze společnosti TaxCounting.

Ze zkušenosti lze podle jeho slov říci, že většina doměrků daně nad 100 tisíc korun vede k podání trestního oznámení a případnou opodstatněnost tohoto podání pak posuzují až orgány činné v trestním řízení, a nikoli správce daně.

Povinnost zaměstnance, odpovědnost zaměstnance

V případě společností, které pod sebou mají více vozidel a zaměstnanců, vinu může nést i zaměstnanec. Záleží na tom, komu byla tato povinnost uložena.

„Pokud je zaměstnanci uložena povinnost vést nějakým způsobem knihu jízd při užívání firemního vozidla (volba formy a způsobu je plně na zaměstnavateli) a zaměstnanec tuto povinnost nesplní, odpovídá za škodu, kterou tím způsobí zaměstnavateli,“ říká David Šupej, advokát z kanceláře Sedlakova Legal.

Podle jeho slov by se navíc řešilo, zda škoda vůbec v nějaké výši vznikla, zda k jejímu vzniku došlo porušením právních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ze strany zaměstnance, zda jde o zaviněné jednání zaměstnance (úmysl nebo alespoň nedbalost) a konečně zda existuje příčinná souvislost mezi jednáním zaměstnance a vznikem škody.

Všechny tyto aspekty přitom v případném sporu, pokud se se zaměstnancem nepodaří věc projednat a uzavřít dohodu o náhradě škody, prokazuje zaměstnavatel.